Následující procesy jsou běžně používané pro stabilizaci kalu s, anebo bez desinfekce:

• Současná aerobní stabilizace nebo prodloužená aerace jsou poměrně jednoduché procesy, které ale potřebují velké nádrže a spotřebovávají navíc cca 12 kWh do té doby, než odstraní veškerý dusík. Desinfekce ale přitom není možná. Aplikace tohoto systému je vhodná pouze pro malé ČOV do 10 tis. EO.
• Auto-thermal thermophilic aerobic digestion (ATAD) – tepelně automatické aerobně termofilní vyhnívání zahuštěného kalu je kompaktním systémem, který ale spotřebovává větší množství energie. Systém umožňuje desinfekci.
• Chemická stabilizace pomocí přidávání vápna spotřebovává malé množství el. energie, ale zato mnoho vápna, jehož vysokými dávkami lze dosáhnout i dostatečné desinfekce. Tato možnost se vyznačuje navýšením hmotnosti kalu a tím i vyššími náklady na jeho odvoz. Systém lze aplikovat na malých ČOV.
• Mezofilní vyhnívání spotřebuje asi 1 kWh el. energie a  14 kWh tepelné en. Okolo 18 kWh el. energie a 29 kWh tepelné energie je získáváno pomocí kogenerace.
• Míchání pomocí externích čerpadel vyžaduje mnoho energie. Integrované potrubí pro vnitřní cirkulaci, nebo vstřikování plynu je daleko účinnější.
• Desinfekce může být dosaženo pomocí předřazené pasterizace s poměrně nízkou spotřebou el. a tepelné energie. Většinu tepla lze rekuperovat.
• Termofilní anaerobní vyhnívání desinfikuje. Využívané teplo by mělo být rekuperováno, aby mohlo být následně použito pro další mezofilní stupeň.
• Množství bioplynu vznikající při vyhnívání může být zvýšeno rozkladem nebo homogenizací surového kalu.